Svazek obsahuje osm drobných próz, napsaných a publikovaných v rozmezí let 1860–1870. Umělecky nejsilnější je titulní povídka, do značné míry autobiografická, která se řadí pro skvělé vystižení psychologie lásky mezi vrcholy nejen Turgeněvovy, ale celé světové milostné novelistiky. V ostatních povídkách kreslí autor chmurné obrazy drsných mravů venkovské šlechty (Příběh poručíka Jergunova; Brigadýr; Nešťastná; Stepní král Lear), v některých pak se částečně odklání od reality a volí náměty romaneskně fantastické s náboženskými, namnoze mystickými prvky (Přízraky; Pes; Podivný příběh).