Poslední básně - Otokar Fischer

Soubor veršů, který byl poprvé vydaný roku 1938 a jímž se uzavírá básnické dílo významného literárního historika, divadelního teoretika, překladatele a germanisty.
"Poslední básně" Otokara Fischera jsou autorovým více než důstojným rozloučením se světem poezie. Zhruba na třiceti stránkách jsou tu shromážděny básníkovy závěrečné postřehy a meditace. V úvodu se ozývají reminiscence související s odkazem i smrtí prvního československého prezidenta, poté následují verše se společenskou problematikou i pozdravy, věnované hereckým přátelům a oslavující scénu i poslání Národního divadla, kde autor několik let vykonával funkci šéfa činohry. V řadě básní jsou také zastoupeny motivy ohrožení vlasti a domova, v jiných zase pocity úzkosti, smutku a obav z bezprostředně následujícího "koloběhu dní, / z nichž jeden zabíjí a každý raní...", kdy "v nitru tmí se sráz" a člověk nachází sílu už jen pro tichou modlitbu a zároveň i prosbu: "Ty na nebesích otče náš, ach, duše naše spas!"