Pokušení svatého Antonína

Román, jehož předlohu Flaubert našel nejspíše v Goethově Faustu. Jejich společným prvkem je člověk a ďábel. Vize, která předvádí v šíleném mumraji všechny fantazijní výtvory, jimiž lidstvo zaplňovalo v průběhu své historie prázdnotu nebes klenoucích se nad jeho proměnlivým hemžením. Klasické dílo světové literatury, Pokušení Svatého Antonína (La Tentation de Saint Antoine), je knihou, na níž francouzský spisovatel Gustave Flaubert strávil prakticky celý tvůrčí život. Byla publikována ve třech verzích (1849, 1856 a 1872), definitivní verze pochází z roku 1874. Námětem díla jsou známá pokušení, kterým byl vystaven svatý Antonín Veliký na poušti – téma často reflektované ve středověkém i moderním umění. Kniha je psána formou divadelního scénáře a pojednává o jedné noci, kdy byl svatý František vystaven zvláště trýznivým pokušením. Autora k napsání knihy inspiroval obraz s tímto motivem, který viděl v Paláci Balbi v Janově. Kniha je považována za vrchol Flaubertova díla, třebaže jeho nejznámějším dílem je román Paní Bovaryová.