Pro Ludvíka Součka byla příznačná jeho tvůrčí metoda: ani sebeodvážnější hypotézy neodmítal a priori, ať šlo o dávně civilizace, kosmogonii či ufologii. Nesměly však odporovat dosaženému stupni poznání a vědecké pravdě. Nepřekvapí tedy, že ve svém posledním díle, svérázně nazvaném Obrazový opravník obecně oblíbených omylů, autor uvádí na pravou míru nesprávná tvrzení zakořeněná často po století v lidském povědomí a tvrdošíjně tradovaná dodnes. A protože tak činí s humorem a vtipem, je jeho Opravník nejenom zdrojem poučení, ale také pohodovým čtením.