Nebe patří nám

Bonnie a Clyde v uneseném letadle. Willie Roger Holder a Catherine Marii Kerkowová donutili posádku přeletět Atlantik a přistát i s výkupným v Alžírsku, aby později byli oslavováni francouzskými intelektuály v čele s Jean-Paul Sartrem. Čin frustrovaného veterána z vietnamské války a jeho krásné přítelkyně nebyl ojedinělý, mezi lety 1961 a 1973 bychom ve Spojených státech napočítali více než sto padesát únosů. Reportér Brendan I. Koerner poskládal mozaiku těch nejtypičtějších i nejbizarnějších. Nezůstává ale jen u mistrných popisů různých motivací únosců a jejich proměnlivé úspěšnosti. Sleduje také to, jak zásadně se proměnila letecká doprava. Nastoupit do letadla dnes automaticky znamená řadu bezpečnostních kontrol, přísná pravidla pro příruční zavazadla a zdlouhavé čekání. Nic z toho v šedesátých letech nebylo běžné. Zejména na americké půdě, kde jsou vzdálenosti velké, to byl rychlý – i když drahý – dopravní prostředek, kde bylo možné si koupit letenku na poslední chvíli a přiběhnout na letiště půl hodiny před odletem. Letecké společnosti nechtěly ohrozit své zákazníky ani posádku a vyhověly únoscům ve všem – od výše výkupného po dopravu do zvolené destinace. I tady Koerner zdařile popisuje, jak se střetly ekonomické a bezpečnostní zájmy. Agenti FBI měli na celou věc jiný názor než aerolinky, ale trvalo dlouho, než s nimi kapitáni letadel začali spolupracovat.