Autor vypráví, jak se jako malý s rodinou odstěhoval z Křivoklátska (protože tam přestali jezdit jejich známí Proškovi) na Vranskou přehradu za Prahou. Tatínek se rozhodl tu žít v nejkrásnější chatě v okolí. On ale její stavění nesnášel, protože stavba chaty Hermy - název dle maminky - byla velmi náročná. Táta se dočkal svého, kdekdo chatu obdivoval, jen on přišel o svou holku. Z parníků s turisty se vždy ozývalo: "Zdravíme nejkrásnější chatu na Vltavě!" Táta se ale zlobil, když zjistil, že takto křičí na každou chatu. Ryb zde bylo plno a řízky z nich dávali do velké drahé vázy. Jednou k řece připluli boleni, tatínek dal mladému autorovi prut a náš hrdina tak vyrazil na lov. Vydal se k řece a když zjistil, že jsou boleni na mělčině, musel se k nim plazit, aby jej nespatřili. Ale vyplašil je, druhý den ho však čekal úspěch - ulovil svého prvního bolena dravého! Políbil jej. Za prázdniny jich chytil 12. Vyňal jim zuby, nechal je postříbřit, zavěsit na zlatý řetěz a poté pověsit v chatě. Od té doby se s chatou smířil, protože tam chytil bolena dravého, kterého už v životě neviděl.
Kolibří vydání.