Konec selského stavu na Olomoucku

V novodobých dějinách naší země je jen málo tak pohnutých období, jako jsou léta kolektivizace venkova v padesátých letech 20. století. Toto období je sledováno v řadě historických prací, vyšly i sborníky a různé paměti. Komunisté v tehdejším Československu nekriticky sledovali sovětský vzor a dokázali totálně rozrušit historické, sociální a majetkové vazby venkovského obyvatelstva. Čeština přejala ruské slovo kulak, které označovalo v našich podmínkách nepřítele kolektivizace, rolníka, který vlastní větší výměru půdy. Orientačně to bylo zpočátku 15 ha, ale kulakem mohl být označen kdokoliv, kdo se znelíbil vládnoucí moci. Prvním úderem proti kulakům bylo stanovení takových dávek, aby je rolníci nemohli plnit. Pak je bylo možno obvinit ze sabotáže a dalších deliktů. Následovaly tresty, léta věznění, nucené vystěhování z rodné obce, ztráta střechy nad hlavou, společenská diskriminace, vojenská služba u PTP a další tvrdé zásahy proti nevinným lidem. Tak se i v Československu realizovala Stalinova výzva z roku 1929, že kulaci musí být likvidováni jako třída. Výsledkem byla úplná likvidace selského stavu u nás. Jan Přidal ve své knize Konec selského stavu na Olomoucku popisuje na konkrétním materiálu osudy jednotlivých rodin v různých obcích na Olomoucku. Navazuje tak na svoji knihu Konec selského stavu na Prostějovsku. Budiž tu předesláno, že Jan Přidal je k podobné práci vybaven v mnoha směrech jedinečným způsobem. Byl a je sedlákem s vroucím a hlubokým vztahem k rodné půdě a k selské práci. Sám stál za pluhem, oral a sil a znal všechny potřebné práce. Je to ovšem také člověk nadaný velkou citlivostí, která se projevuje i v jeho písmácké poezii, v prostých ale dojímavých verších o všem, co hluboce prožil a co už vtělil do knihy poezie s příznačným názvem Můj domov. Kniha, o níž tu chceme informovat, má úvodní kapitolky, jakýsi stručný historický exkurz, ale hlavním přínosem jsou autorem vyhledané a ověřené prameny o konkrétních obcích a konkrétních osudech, z nichž mnohé by vydaly na román. Kniha je doplněna jmenným přehledem perzekvovaných rolníků v olomouckém, přerovském, kojetínském, hranickém a litovelském okrese a v autorovi nejbližším prostějovském okrese. Je to smutné čtení o lidech, kteří byli vyhnáni z rodného gruntu, z rodné dědiny a přesídleni do pohraničí. Děti kulaků nesměly studovat a byly různými způsoby perzekvovány. Stalo se, že děti musely vyrůstat bez rodičů, protože oba rodiče skončili v kriminále. V knize je na jednotlivých osudech přesvědčivě ukázán mechanismus prosazování kolektivizace totalitní mocí. Dokumentární hodnotu knihy zvyšuje obrazový doprovod a doslovná citace z výpovědí pamětníků, svědků těch pohnutých dob. Přidalova kniha je poučným čtením. Je to svědectví člověka, který sám na vlastní kůži prožil to, o čem píše. Mnohé z těch, o nichž podává svědectví, znal osobně. Na vlastní oči viděl bezpráví páchané na těch, kteří byli označeni hanlivým slovem kulaci. Kniha oslovila i spisovatele Ludvíka Vaculíka právě uvedením konkrétních tragických lidských osudů. Pro uchování historické paměti jsou knihy, jako je právě ta Přidalova, nezbytnými prameny pro další studium a pro tolik potřebné poučení mladé generaci.