Vážený a milý pane Nepile, kolikpak roků uběhlo od vydání vašeho návodu Jak se dělá chalupa? A copak jste to tam na záložce čtenářům sliboval? Říkáte, že si teď ňák nemůžete... Ale můžete, můžete, jenže nechcete. Hryže Vás špatné svědomí, neboť Kněžnin prsten se měl objevit na knihkupeckých pultech hned následující rok po Chalupě, a to je dobrých - Ale nechme toho. Hlavně že je knížka na světě a to zpoždění, pane Nepile, Vám Vaši čtenáři jistě rádi odpustí. Vždyť za ně mohou vlastně oni. Už jim nestačily Vaše knížky, chtěli vidět Váš milý zjev, slyšet Váš podmanivý hlas, a tak Vám nabídky na besedy jen pršely. A Vy jste besedoval a besedoval - no, a práce na Kněžnině prstenu stála. Vaši chápaví čtenáři a posluchači Vám to však rádi odpustí, hlavně že se přece jen dočkali. Děkujeme za pěkný rukopis a už se těšíme na další, který se bude jmenovat... ne, ne, tentokrát žádné sliby! Necháme se překvapit. S úctou Vaše redakce
P.S. Všiml jste si, pane Nepile, že jste si tentokrát nemusel psát text na záložku?