Studie, jež je částí připravované širší práce věnované životu a dílu velkého sochaře českého baroka (1688-1731), pokouší se o nové řešení Brokofových uměleckých počátků. Autor sleduje stopy umění F.M. Brokofa na dílech vyšlých z dílny umělcova otce Jana Brokofa (1652-1718), vyslovuje domněnku, že se F.M. Brokof školil ve Vídni v dvorní dílně bratří Strudelů, zdůrazňuje však, že se tím jeho umělecký projev neodcizil, neboť po návratu navázal uvědoměle na starší pražskou realistickou tvorbu. Podrobuje pak rozboru stěžejní díla F.M. Brokofa a demonstruje na nich charakteristické znaky jeho sochařského umění: monumentálně umocněný realismus, plastickou nadsázku, objemové i pohybové vyvážení.