Není v 19. století druhého malíře, jehož dílo by vzbudilo tak značný a tak různorodý ohlas jako dílo Edouarda Maneta (1832-1883). Manetovy obrazy v době svého vzniku rozbouřily hladinu obecného vkusu, šokovaly návštěvníky Salónů, ale uhranuly mladou generaci tvůrců, odklánějících se od tradičních témat a postupů k inspirační šíři moderního rozporuplného života. Proto Manetova tvorba i život přitahovaly zájem četných historiků umění i romanopisců. Autor neopomenul žádný z charakteristických rysů ani významových kontextů tvorby tohoto bytostného Pařížana. Konfrontuje Maneta s jeho učitelem Couturem i s Baudelairovou koncepcí moderního umění, s tendencemi impresionistů i s oficiálním uměním Salónů a v dovětku komentuje odezvu Manetových obrazů v dílech malířů 20. století. Prahlova studie poskytuje čtenáři ucelenou představu o umělci, jenž se stal jedním ze zakladatelů moderní evropské malby a který je dosud jednou z nejdiskutovanějších uměleckých osobností.