Vynikající český memoárový román ze 70. let 20. století je svědectvím o době protektorátu a prvních poválečných let v českém maloměstě.
Při vyplňování rubrik osobního dotazníku v normalizačních sedmdesátých letech se autor rozpomíná na řadu událostí, které jako dítě viděl sám, nebo si je domyslel podle vyprávění rodičů. Originální vzpomínky ve vyprávění gradují až k osudné sovětské okupaci Československa v roce 1968. Knížka, která vychází ze stejného životního pocitu jako Škvoreckého Zbabělci, je kromě jiného i působivým dokladem o vztahu syna k matce.