Děti čistého živého

Román z vrcholného období spisovatelčiny tvorby zachycuje rozklad adamitské sekty a vášnivé blouznění jejích stoupenců na Skutečsku v 2. pol. 19. stol. Jako v jiných svých dílech opírala se Nováková i v tomto románě o bohatý faktický materiál. Neomezila se jen na vylíčení smrtelného zápasu rozkolnické náboženské sekty, ale zachytila v širokých záběrech i život kolem ní, takže román, zpodobujíci značný úsek z dějin východních Čech, je vskutku "největším sociálním obrazem autorčiným", jak jej charakterisoval Zd. Nejedlý. - Silně pesimistické ladění celého díla je podmíněno jednak chmurnou thematikou, jednak i duševnim rozpoložením autorčiným, již v době, kdy román vznikal (v letech 1903-1906), postihla ztráta dvou dětí. - K vydání připravil, ediční poznámkou a vysvětlivkami opatřil Rudolf Skřeček; doslov Jiří Honzík.