Sovětský historik se ve svých dějinách inkvizice snaží postihnout charakteristické rysy instituce, která se stala „synonymem násilí a ideologického útlaku“. Ukazuje sociální kořeny, z nichž vyrůstala, a příčiny, které způsobily její konec. Autor soustředil svou pozornost především na zločiny inkvizice ve Španělsku, Portugalsku av koloniích a na činnost papežské inkvizice. Líčí historii čarodějnických procesů, procesy s Janem Husem, Janou z Arku, Giordanem Brunem a dalšími.